Přátelství

10. července 2017 v 10:07 | Carol-World |  Reality/Own experience


"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

- Elbert Hubbard

"Skvělé přátele je těžké najít, náročné opustit, a nemožné na ně zapomenout."

"Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme."
- Francois Quesnay




Všechny citáty, co jsem o přátelství našla, jsou pravdivý. Tedy u některých jsem se musela ironicky zasmát, ale jakmile jsem zabloudila v minulosti, po chvilce jsem uznala, že to KDYSI byla pravda. A ano, narážím na moje kdysi přátelství s jednou osobou, které trvalo dobrých pět let do doby, než mi vrazila kudlu do zad a věřte mi... doteď to bolí.

Ale nebudu tu dneska mluvit konkrétněji o tomto přátelství, i přesto, že se tu možná objeví, ale budu mluvit o všeobecném přátelství. Jak ho vidím já na základní škole, anebo z vyprávění od někoho jiného.

Když se nad tím zamyslím, poslední dobou hodně vzpomínám na přátelství ve školce. Na dobu, kdy nám byli tři roky a neřešili žádné věci.

Mohli jsme si hrát s kým jsme chtěli,
mohli jsme mít kupu kamarádů
a mohli být svý.

Nikdo ve školce neřešil to, že se každý den chováte jinak, nebo že se bavíte s někým jiným. Nikdo to tam neřešil! Mohli jsme být každý den někdo jiný. Buď nějaká princezna nebo v mém případě Tom z Kobry 11. Doteď s úsměvem vzpomínám na to, jak jsem si se dvěma kamarádkama hrála každé odpoledne na zahradě na Kobru 11, z toho já skoro pokaždé byla ta, co byla unesena, i přesto, že jsem sama byla policistka Smějící se.

Mohla jsem se tam normálně bavit s kluky, hrát si s nimi nebo popřípadě si s některýma dávat dětské pusinky. Bylo nám všechno jedno! Užívali jsme si život a brali to, co nám život dával.


Jenže potom přišla další etapa našeho života. Základní škola. A s ní několik druhů přátelství.

V prvních dvou třídách jsme se všichni seznamovali a vytvářeli si první známosti v podobě BFF (tohle označení z celého srdce nenávidím!). Já první dva roky měla dobrou kamarádku. Byla hodně přátelská a snažila se se všemi vycházet. Dá se říct, že to byl takový malý andílek. Jenže už v té první třídě se začal kolektiv rozdělovat na holky a kluky. Kluci měli svůj klub a holky svůj. Navzájem jsme se neměli moc v lásce a takhle to snad pokračovalo celý první stupeň.

Ve třetí třídě jsem vnímala přátelství asi takto: Měli jste jednu kamarádku, jenom jednu a zbytek jste si nepouštěli k tělu. A jelikož já jsem o dva roky starší než mí spolužáci, v tomto období na základní škole jsem asi nejvíce trpěla. Chtěla jsem se začít kamarádit se všemi, chtěla jsem mít víc přátel, bohužel ale byla dvojice BFF a ti nikoho dalšího nechtěli k sobě. Bylo to opravdu těžké období a já nevěděla, s kým se mám přátelit a s kým ne.

Ve čtvrté a páté třídě se začali dělat rozdíly mezi bohatší rodinou a mezi chudší. Toto období jsem taky neměla zrovna dvakrát v lásce, jelikož mamka mě už od malička učila, že nezáleží na tom, jestli ten kamarád má bohaté rodiče, ale záleží na tom, jaký kamarád je. A díky tomu jsem poznala JÍ. Začaly jsme se spolu bavit, bavila jsem se hodně i s její sestrou, která byla dvojče, a byla taková trojka, která byla oproti zbytku vyspělejší. Měly jsme svoje přátelství a žádné zbytečnosti jsme neřešily.

Na druhém stupni se to už začalo mírně lepšit. Sice jsme opět byli rozdělení na dvě skupiny - holky a kluci -, ale už ta komunikace byla lepší.

Zlepšilo se to až v sedmé třídě, kdy jsme absolvovali lyžařský kurz. Byli jsme spolu téměř 24 hodin denně, daleko od domova a museli spolu i spolupracovat, což ten vztah u nás ve třídě vylepšil. Sice jsem v této třídě přišla o svou kamarádku (kterou jsem považovala za nejlepší, i přesto, že jsem to nikdy neřekla nahlas), ale vztah se třídou se zlepšil natolik, že osmý ročník už byla procházka růžovým sadem - co se tedy přátelství týče. Podnikáme různé akce, plánujeme si společné chvilky a naše telefony se plní společnými fotkami...

Tohle jsou etapy přátelství, které jsem zatím za těch patnáct let zažila. Ale teď se do toho přátelství vrhneme podrobněji...


Věřím tomu, že přátelství je pěkná věc, a i přes všechnu tu bolest, kterou stále cítím, uznávám, že to je pravda. Ovšem, ne každé přátelství se může povést, anebo je opravdové. A znám hned několik případů, které nejsou nejen z mých zkušeností.
Přiznejme si, že v této době se hledají přátelé docela těžko. Co alespoň vnímám já! Všichni předstíráme, že jsme někdo jiný až to dojde do fáze, kdy už naše pravé já ani neznáme. Je to dobou, já vím, ale přála bych si, aby se to změnilo. Časem.
Stačí se podívat do mé třídy a vidím hned několik příkladů. Můžu slyšet vyprávění od svých kamarádek a potvrzuje se mi, že všude je to stejné. A hrozně moc mě to mrzí.

Proč například svou kamarádku podrazíme? Proč kvůli nějaké malé blbosti jí vymažeme z celého života? Proč ji jednoduše zavrhneme? Proč se například zničehonic přestanete s ní bavit? Jenom kvůli tomu, že se rozhodla zkusit něco jiného nebo žít jinak? Proč to, sakra, děláme?

ONA se přestala se mnou bavit, jenom kvůli tomu, že jsem se začala bavit s jinýma holkama od nás ze třídy, a došlo to až do fáze, kdy mi začala posílat nehezké zprávy až to došlo ke kyberšikaně.

A já si stále kladu otázku, proč to vlastně udělala?

Věděla jsem nebo alespoň tušila, že byla žárlivá. Možná se bála, že o mě přijde, co já vím... Ale proč jsme se o tom nemohly v klidu promluvit? Proč to musela řešit takovým způsobem? Způsobem, který mě dostal na úplné dno, a který jí změnil. Z nevinné blonďaté kamarádky, která se občas chovala jako moje máma (přičemž jsme se skvěle doplňovaly: já byla ta ztřeštěná kamarádka a ona ta, která se mě snažila držet na uzdě Smějící se) se stala osoba, které je jedno, co si o ní lidé myslí. Začala se zahazovat s lidmi, kteří kouří a dělají na škole nepořádek.

Ale takhle určitě dopadlo i jiné přátelství možná někoho z vás. Nemusela to zrovna být ta samá situace, ale podobná...

Zkrátka, tento život je nepředvídatelný. Nikdy nevíme, co se nám postaví do cesty. A těžko poznáme, jestli jde o pravé přátelství nebo nějaké falešné. Poznáme to až v době, kdy o to přátelství buď přijdeme, nebo kdy dostaneme kudlu do zad. Věřte mi, dala bych cokoliv za to, aby se tenhle svět v tomhle směru probudil a všichni se měli rádi. Aby už nebyly žádné podrazy, nenávist... nic! Jenom to dobro a mít někoho, o koho se můžete vždycky opřít.

A JAKÉ JSOU VAŠE ZKUŠENOSTI S PŘÁTELSTVÍM?
JAKÝ MÁTE NA PŘÁTELSTVÍ VŠEOBECNÝ NÁZOR?

Jsem zvědavá na vaše komentáře Usmívající se.
Vaše Carol-World
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu :)

KLIK! 100% (40)

Komentáře

1 rachel roo rachel roo | Web | 11. července 2017 v 11:50 | Reagovat

Ciitaty o pratelstvi jsem si jednu dobu vypisovala na zed na nastenku :) ja jsem dycky touzila po ttom zkamaradit se s nekym ve skolce a kamaradit spolllu az do duchodu :D no ale jmena lidi ze skolky uz si ani nepamatuju tak nic :D

2 Carol-World Carol-World | Web | 15. července 2017 v 21:04 | Reagovat

[1]: Já mám na zdi taky citáty, ale takové všeobecné :D Spíš motivační.
Jo, to já taky, ale nějak jsem zjistila, že to ani nejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama