TRAVEL – Den v Praze

13. května 2017 v 13:05 | Carol-World |  Travel



Ahojík.
Není to tak dávno, co jsem s mamkou a s deváťáky (+ samozřejmě p. učitelky) byla na celodenním výletě v Praze. A jelikož se do Prahy dostávám opravdu málo… vlastně… doteď nemám Prahu prošlou skrz na skrz… rozhodla jsem se, že udělám další TRAVEL článek. Doufám, že se vám článek bude líbit a… jdeme na to!



Výlet se konal 25. dubna. Hlavním programem bylo Národní divadlo, které bylo večer, ale jeli jsme už ″brzo" ráno. Přesněji odjez byl v půl deváté, ale sraz byl už ve čtvrt. Jenže já jsem ten typ, co je radši všude o hodinu dřív, tudíž já už tam otravovala nějak v osm.

No a jak jsem se už zmiňovala, jela jsem s devátou třídou. U nás na základní škole je v devátém ročníku povinnost navštívit Národní divadlo a celodenní výlet v Praze. Tudíž pro devátý ročník to byla samozřejmost. Ale jelikož bylo více lístků a musel se zaplnit i autobus, šanci dostávali i nižní ročníky. Já, jakmile jsem zjistila, že jdou na představení Shakespeare, věděla jsem hned, že musím jít taky, protože Shakespeare… to je něco pro mě. No, a jelikož jsem neměla do Prahy s kým jet, a ještě před čtvrt rokem jsem měla mezi mou dřívější kamarádkou (vy víte o kom je řeč) ″rivalitu″, přemluvila jsem mamku. Sice musela oběhnout své nadřízené a domluvit se ohledně práce, ale nakonec to všechno klaplo a mamka jela se mnou! Jupí!

Cesta do Prahy docela ušla. Sice já opět měla svojí cestovní horečku v podobě bolesti břicha, ale tentokrát to nebylo tak hrozné, jako když jedu na Moravu s babičkou. Asi to je možná tím, že to byl jeden den a já se nemusela zbytečně stresovat, že mám všechno. Nebo já nevím. Fakt mi to je občas záhadou.

Kolem jedenácté, půl dvanácté jsme byli v Praze. Jupí! Sice už jsem viděla z okna samého turistu (překvapivě, že ano), ale už jsem se hrozně těšila, až si Prahu zase prohlédnu. Sice mám v plánu někdy přemluvit mamku, abychom si udělaly dámskou jízdu do Prahy na víkend, protože bych chtěla toho v Praze vidět více, ale stejně jsem byla nadšená. Když jsme zastavili na jedné zastávce, vylodili jsme se z autobusu a šli směr - Pražský hrad, který byl od té zastávky cca 10 minut. Jakmile jsme tam došli, nestačila jsem zírat.


Takovou frontu jsem rozhodně nečekala! Sice mě to mohlo docvaknout, jelikož to je turistická atrakce, jedna z těch nejzajímavějších v Praze, ale prostě… pane bože! Vždyť bylo dopoledne! Neměla jsem zkrátka slov a vemte si, že to takhle bylo na každém rohu. No jo, na to holka z vesnice (dobře, z malého města) není zvyklá! Smějící se

Zatímco všichni měli v plánu jít na Pražský hrad, my s mamkou měly vlastní plány. Tudíž jsme to oznámily p. učitelkám a odešly. Vzaly jsme to s mamkou přes Staré zámecké schody. Ty, kdybych běhala každý den, tak mám za chvíli nohy jako kudlanka Smějící se. Sice jediné mínus, které mi fakt vadilo a vadí mi to na celé Praze jsou žebráci, nebo jak bych to nazvala... Bezdomovci. Ale co jsem tak koukala, tak podle mě ne každý byl bezdomovec. Tedy, co si myslím já! Protože někteří fakt na to nevypadali… No, a právě tento žebrák/bezdomovec byl právě i na těch schodech. Vždycky mi je těch lidí líto a mám k nim soucit, ale… přesto mi to vadí.

Jako úplně první zastávka naší dámské jízdy byl chrám sv. Mikuláše na Malostranském náměstí. Sice uvnitř probíhala rekonstrukce, ale… nádhernější chrám jsem asi zatím ještě neviděla. Už pár těch chrámů, kostelů a já nevím, co ještě mám procestováno (99 % Morava, 1 % Jižní Čechy a jinde), ale tenhle… tenhle asi u mě zvítězil. Ale asi nejvíc v tom chrámě mě uchvátily ty velké sochy, protože… takové velké sochy jsem ještě v chrámě nikdy neviděla.

Původně jsem měla v plánu vám sem dát fotky, co jsem v chrámě nafotila, ale fotky jsou nekvalitní, protože tam bylo hodně světla, a hlavně můj telefon není zrovna dvakrát kvalitní, tudíž fotky nebudou a moc se omlouvám… Nevinný

Když jsme si prohlídli chrám, mamka mi šla ihned koupit turistické vizitky, jelikož z Prahy ještě nemám a taky už mi chybí v deníku 8 míst, takže jsem to potřebovala zaplnit. Poté jsme si šly prohlídnout okolí a šly pomalu směrem ke Karlovu mostu.

Co nás s mamkou překvapilo bylo to, že na každém rohu jsou Thajské masáže. A všechny ty masáže mají výlohy s těmi rybičkami, co vám okusují nohy! Cool! Já na to zírala, jelikož jsem tohle nikdy na vlastní oči neviděla a rozhodně tohle byl pro mě zážitek. Ale nikdy bych asi na to osobně nešla. Na to bych byla až příliš velký srab.Smějící se


Jako další fotku tu mám z Malostranské Mostecké věže. A jak vidíte, lidi mi furt do toho lezli! Asi pětkrát jsem to fotila a pokaždé mi tam někdo vlezl! Řekněte mi, kdy se dá v Praze vyfotit něco v klidu, prosím! Když jsem si konečně Mosteckou věž vyfotila, s mamkou jsme si to zamířily na Karlův most. Ten jsme jen tak prošly, aniž bychom se nějak zastavovaly a zamířily do ulic, které vedly na Staromák. No a jelikož jsme měly půl hodiny, zamířily jsme si to na moji univerzitu Carolinu. Tam byly korunovační klenoty, ale jakmile jsme s mamkou viděly vstupné 200-250 korun, rozhodly jsme se, že se radši vrátíme, protože takové prachy za to dávat rozhodně nebudeme. Teď sice toho lehce lituji, ale… to si radši někdy dojdu na ty falšované, které budu mít zadarmo nebo nanejvýš pod sto korun.




Když jsme se vrátily zpátky na Staromák, stouply jsme si do davu a čekaly až ubije celá. Když orloj odbil, šly jsme s mamkou do Paládia. Jupí! Pro mě to snad byly Vánoce, jelikož v takhle velkém obchodě jsem nikdy nebyla. A hlavně tam byl Starbucks, bez kterého jsem nechtěla odjet domů, takže jakmile jsme s mamkou prolezly pár obchodů, odtáhla jsem jí do Starbucksu. Sice mamka nedovedla za boha pochopit, jak můžu za horkou čokoládu utratit sto korun, ale já to prostě musela mít! Naposledy jsem měla Starbucks před třemi lety v Londýně, takže tak Smějící seNevinný.

Když jsme měly Paladium prolezlé (no, prolezlé… Tomu se ani prolezlé nedá říct), šly jsme bůhví kam, vůbec si tu cestu ani název nepamatuju, tudíž tuhle část přeskočím a půjdeme už pomalu do finále Smějící se.

Asi dvě hodiny před divadlem jsme si s mamkou došly do učňáku, kde zezačátku neměli vůbec volno, ale poté nás paní vzala, jakmile zjistila, že jdeme do Národního. Mamka si nechala umýt pouze hlavu, vyfénovat a… paní jí to i natupírovala, takže já se potom mohla potrhat smíchy. No, a já si nechala vlasy pouze navlnit.


Jen malý dodatek… Pokud jste se mě lekli, tak se omlouvám,
ale hold krásu jsem od Boha nedostala Smějící se.

Když jsme se vyhrabaly z učňáku, máma se zděsila, že máme cca půl hodinu. Takže jsme začaly sprintovat na metro (už nikdy nejedu metrem!), sem, tam zabloudily a hledaly první záchody, kde se můžeme převléct. Nakonec jsme zalezly na záchody v jednom obchodním centru, které bylo asi tři bloky od Národního.

Už nikdy neobleču na sebe šaty a silonky… To si říkám furt, ale bohužel mi to nevychází Smějící se. Nesnáším to a… fakt jsem alergická na šaty, sukně, kraťasy… džíny forever! Ještě jsme se s mamkou namalovaly a poté chvátaly do Národního, jelikož jsme měly asi čtvrt hodiny.

Byli jsme na hře Sen čarovné noci a bylo to naprosto nádherné! Sice toho začátku jsem se lekla, jelikož tam všichni byli ve svatebních šatech a mluvili tam nějaké básničky, poezii… a to jsem se přesně v ten moment lekla, že jsem se dostala na nějakou poezii. Jenže jsem se mýlila a vzniklo z toho něco báječného. Zasmála jsem se u toho, viděla herečku z Ohnivého kuřete Lucii Polišenskou a herce z Ulice Ondřeje Pavelku, bylo to nádherně zahrané… Klidně bych šla na to znovu ♥!

Hermie si má vzít Demetria, ale miluje Lysandra. Naplánují společný útěk, ale řeknou o něm Heleně, která miluje Demetria a která ho přesvědčí, aby je pronásledovali. Do všeho se zaplete Oberon, jemuž Puk obstará kouzelný květ vyvolávající v lidech lásku… Už tak dost chaotický příběh se odehrává v noci, kdy každé usnutí může přinést nový sen. Jenže kde takové sny končí - a co si z nich vlastně pamatujeme? Když se svět kolem nás roztočí, těžko říct, kde jsou jeho hranice. Klasický titul, který se na jeviště vrací s každou generací; fantastická přehlídka motivů, zápletek, záhad a tajemství, s nimiž se alespoň jednou za život musí potkat všichni skuteční divadelní diváci.

Když hra skončila, rychle jsme šli na autobus (mimochodem, venku lilo jako z konve a všichni jsme byli během pár sekund promočení na kost) a jeli zpátky domů. Přijeli jsme kolem jedenácté a další den měli ředitelské volno, takže nás nečekalo žádné vstávání… Nevinný

Když to zrekapituluji: Den jsem si s mamkou moc užila, Prahu také (až hold na ty turisty Smějící se), ale nejvíc jsem si užila to Národní divadlo. Hra se mi moc líbila a… opravdu jsem si to moc užila.

A já doufám, že se vám tenhle TRAVEL článek líbil a budu se na vás těšit u dalšího článku.
Vaše Carol-World
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu :)

KLIK! 100% (40)

Komentáře

1 Life by Marie Life by Marie | Web | 18. května 2017 v 17:21 | Reagovat

Sen noci svatojánské, mé oblíbené dílo od Shakespeara. Musela sis výlet do Prahy užít, a ředitelské volno další den? Krása

2 Carol-World Carol-World | Web | 18. května 2017 v 21:42 | Reagovat

[1]: Mě se tedy nejvíce líbí Romeo a Julie (klasika, že jo :D), ale tohle taky bylo moc nádherné... Opravdu bych na to chtěla jít někdy znovu :3
A ředitelské volno stálo za hovno :D Stejně jsem musela vstávat v šest, abych si lehla ke své mladší sestře, když mamka šla do práce a ta malá potvora mě v sedm hodin začala budit tím způsobem, že začala na mě skákat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama