Život dětem - 1. část

25. ledna 2017 v 18:59 | Carol-World |  Reality/Own experience




Ahojík!
Dneska mám pro vás připravený trochu citlivější článek, ale zároveň si moc přeju, abyste si ho všichni přečetli a zamysleli se. Doufám, že se vám bude líbit a budu se těšit na vaše názory v komentářích Usmívající se.



Každou středu máme s holkami hodinu Výchovu ke zdraví, kterou nás učí paní zástupkyně. A zrovna teď bereme látku Jak vycházet s lidmi v okolí a jak jim pomáhat.

A dneska, dne 25. 1., nám do třídy přinesla paní zástupkyně krabici s adresou Život dětem. Pamatuju si, že už od první třídy jsem si každý rok kupovala magnetku a tento rok zároveň osmý ročník, tudíž my, budeme do této charity přispívat tím, že budeme magnetky a podobné věci prodávat.

Byla jsem první, kdo se přihlásil. Sice jsem si málem vykloubila rameno, ale byla jsem první a mám to na starost, z čehož mám obrovskou radost Líbající.

Jelikož nás muselo být víc, musela jsem potom vybrat pár holek, kterým jsem plně důvěřovala a věděla jsem, že by je to i bavilo. A pozor, lidi! Mezi nimi jsou i moje dvě úhlavní nepřítelkyně.

Sice už dívčí válku nevedeme a nejsem stále z toho venku, ale už to je dnem a dnem lepší a dokonce se dokážu už i s nimi v pohodě bavit. Sice to není žádná mega konverzace, ale dá se tomu hovor říkat.
No, ale… nebudeme řešit mojí minulost. Kvůli tomu tento článek nepíšu Mrkající.

Takže, když už jsme byly rozděleny na tři skupiny po dvou a třech lidí, začaly jsme s paní zástupkyní řešit různé detaily, za kolik budeme tyto věci prodávat a poté si je rozdělily do třech krabic.



Tento rok pomáháme Kubíčkovi, kterému jsou 2,5 roku a má Sturge-Weberův syndrom. Když jsme si vyhledaly, co to je za syndrom a přečetly si ho nahlas, rozbrečela jsem se. Ale opravdu.

Dokonce jsem to musela i chvilku rozdýchat, protože tohle téma je vždycky na mně citlivé a já dokážu klidně probrečet i hodinu, jenom kvůli tomu, že někdo druhý nemá život jako my. Že je nemocný a bude už navždycky. Kor když se jedná o malého chlapečka.

Mé sestře je pět let, v březnu šest, a nedokážu si představit, že by měla něco podobného. Sice jí mám chuť občas zaškrtit nebo uspat chloroformem, ale představit si to… je mi do většího breku.

Proto jsem se přihlásila mezi prvními. Sice nikdy nebudu moci přispět na charitu milióny jako celebrity v Hollywoodu, ale i těch třicet až třicet pět korun stačí na to udělat dobrý skutek. Nebo sbírat víčka. Všechno se dá, když se chce a máte srdce Usmívající se.

Což mi připomíná spolužačky slova, co mi říkala při hodině, když učitelka mluvila o té charitě: "Jsou bohatí lidé, ale nepřispějí třeba ani halíř. Místo toho si koupí nějakou věc, která je naprosto zbytečná a ti, co ty peníze potřebují, jsou rádi i za ten halíř." Nebo nějak tak to řekla, ale ihned jsem s ní souhlasila.

Sice neukazovala na každého miliardáře, protože i někteří miliardáři přispívají, ale možná to myslela i všeobecně. Co já vím. Jen s ní souhlasím, že má pravdu.

A co vy?

Přispěli jste někdy na charitu Život dětem nebo na jinou charitu?
Kolikrát?

My s mamkou a s prarodiči každý rok přispíváme, jak jen to jde. Když v zimě dávají na Primě Srdce dětem, posíláme alespoň dvě SMSky. Nebo u této kampaně, Život dětem. Tento rok jsem si koupila dvě magnetky a na lednici mám další, které mám od první třídy. Takže ano. Já pravidelně přispívám a vždycky z toho mám skvělý pocit. A určitě bych chtěla přispívat i v budoucnu, protože to je pro dobrou věc a je to dobrý skutek.

Doufám, že se mezi vámi najdou i tací, kteří jsou na tom stejně a na tyto charity přispívají. A ti, co ne… tak se alespoň trochu zamyslete a popřípadě se podívejte na stránky. Magnetky nebo samolepky prodávají na poště, na různých místech… dokonce i jeden čas to bylo v Lidlu… Takže stačí jenom vyhledat a přispět pár kaček, které vám zaplňují peněženku.

* * *

Tak, tohle by byl pro tento článek vše. Nechci použít úplně celý rozsah, protože mám v plánu i druhou část a ta by se hlavně týkala sbírky ve škole, kterou mám už od zítřka na starost. Kámoška (znáte jí pod přezdívkou Tesco) mi dokonce i nabídla, že by se vyfotila se sbírkou a možná bych přemluvila i pár spolužaček, takže možná se dočkáte i pár fotek a… to by bylo pro tento článek vše.
Už opět nemám slovní zásobu a musím se jít ještě naučit dějepis na zítřek, takže... tak Smějící se.

Mějte se krásně a u dalšího článku AHOJÍK

Vaše Carol-World
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu :)

KLIK! 100% (40)

Komentáře

1 Life by Marie Life by Marie | Web | 26. ledna 2017 v 10:11 | Reagovat

Magnetky, srdíčka, výrobky z chráněných dílen - mám toho doma plno. Také jsme ve škole měli srdíčkové dny. A upřímně řečeno jsem tyto výrobky prodávala nerada. Lidé se na nás tvářili jako na vrahy, že jsme je zastavili na ulici. Dokonce jsem dostala od lidí i vynadáno, co si to dovoluji jim takovou věc nabízet, že je to stejně podvod atd. Další lidé dělali, že neslyší a nevidí. No a nakonec jsem potkávala chlapi, kteří si koupili srdíčko jen proto, aby dostali telefonní číslo.
Z toho důvodu jsem srdíčka nerada prodávala, ale kdykoli někde vidím jak se prodávají, jdu tam a samozřejmě si ho koupím.

2 Carol-World Carol-World | Web | 26. ledna 2017 v 14:03 | Reagovat

[1]: No, kdybychom to měli prodávat venku, tak asi taky se toho nezúčastním, protože to vím z vlastní zkušenosti, že prostě ty lidé ignorují a potom člověk ani neví, kdo podvádí a kdo ne... :-x  :-| Ale jelikož to je ve škole, tak jsem se rozhodla to zkusit, protože jsem za každou zkušenost moc ráda a hlavně ráda pomáhám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama