REALITY AND OWN EXPERIENCE: Nervozita

8. srpna 2016 v 8:00 | Carol-World |  Reality/Own experience
Ahojík!

Mám tu pro vás další článek z rubriky Reality and own experience a tentokrát mám pro vás vybrané téma, s kterým se setkávám každou chvíli a to je nervozita.





A co je vůbec nervozita?
Nervozita je stav napěti a neklidu, který se projevuje i v pohybech a v jednání. Může to být přechodný (například před zkouškou nebo před vystoupením na veřejnosti), anebo i trvalý stav nervózního člověka. Zejména přechodná nervozita je přirozenou reakcí na stres a napěti, na nové a nečekané situace.

Typické příznaky:
1. neúčinnými a nesmyslnými pohyby (bubnování prsty na stůl, okousání nehtů a podobně)
2. prudkými, trhanými pohyby očí, úst, rukou
3. zvýšením hlasem
4. útržkovitou, přerušovanou řečí
5. netrpělivostí, horečnatou činností
6. chvěním nebo třesením
7. pocením
8. nespavostí
9. sníženou sebekontrolou
a podobně.

Tady zároveň děkuju naší svaté Wiki, protože bez její pomocí bych tenhle začátek nedokázala takto napsat. Nebo možná zvládla, ale ne tak dobře jako jsem to napsala nyní.


Jak jsem psala v úvodu, nervozitu mám skoro každou chvíli. A je to hlavně, když máme školní období, ale i přes prázdniny. Nervozitu jsem například měla nedávno, když jsem jela na Moravu k tetě. V tomhle případě bych to ale nazvala cestovní horečka spojená s nervozitou. Určitě to ale někteří z vás mají také. Nespíte, protože jste buď natěšení, a nebo stále přemýšlíte nad tím, jestli máte všechno sbaleno aneb chaos myšlenek.
Já bohužel poslední dobou do cestování můžu zařadit i nervozitu, která je spojená s kousáním nehtů a dělání různých blbostí, či chvíli neposedět na místě. Nevím proč to mám, ale dva roky už takhle jednoduše panikařím. Zúží se mi žaludek až mě z toho i bolí a jsem jednoduše nervózní. Bohužel s tím asi nic neudělám a budu doufat, že třeba za rok to bude lepší.

Docela mi to teď připomnělo i první díl knížky Girl Online, Penny, která měla strach z jezdění v autě a z letadla. Ale nakonec to také zvládla. Udělala ze sebe sebevědomější já, která se jmenovala Ocean Strong, a ihned byla sebevědomější. Dokonce se i tato role objevila v druhém díle. Myslíte, že to funguje i v realitě, a nebo jenom v knížkách a ve filmech?

Další, co je z nabízeních příznaků i mým příznakem nervozity je zvýšení hlas. Jakmile jsem nervózní a někdo na mně mluví, ujedou mi nervy a já začnu na toho dotyčného křičet a v tu chvíli mi je i jedno, že to je buď babička, a nebo někdo z přátel. Prostě zvýším hlas a ať na mě kouká klidně i celé město. Máte to tak i vy? Štvou vás občas také ty hlasy, které se vám snaží třeba v tu danou chvíli pomoct, ale vy jste natolik nervózní, že na ně jednoduše vybouchnete?

Netrpělivost - další příznak nervozity. Jelikož si v tuto chvíli vzpomínám na jeden moment, kdy jsem přesně tuhle danou věc měla, byl školní koncert v šesté třídě. Měly jsme s holkami zpívat jednu písničku a tou byl šestý pád. Pro moje "štěstí" (v uvozovkách) byly koncerty rovnou dva. První se odehrál ve čtvrtek pro rodiče, kdy jsem ten den po nejtrapnějším vystoupením utekla, aniž bych se poklonila. Ale tady jsem byla ještě jaksi v pohodě a měla možná až moc zvýšené ego, což mé osobě neudělalo dobře.
Bohužel hned den poté, co jsem si pobrečela doma nad ztrapněním před celým městem, kde já bydlím, byl druhý koncert. Tentokrát pro školu, který se měl odehrát dvakrát. Na poprvé to byl pro první stupeň a po velké přestávce pro druhý. To už jsem začala být nervózní jako něco. Dejme tomu, že pro první stupeň jsem to ještě dala, protože přeci jen... byli to prckové a učitelé, kteří spíš hlídali publikum, aby nevyváděli blbosti. Pro druhý už to bylo horší. Celou velkou přestávku jsem sama sebe nutila, abych do sebe dostala alespoň jeden kus svačiny, jinak jsem schopná zkolabovat. Co když budeme zpívat falešně? Co když se budou kluci z naší třídy smát? Co když zapomenu text? Co když začneme zpívat dřív nebo pozdě? A co deváťáci? Chaos myšlenek, který nešel zastavit a já přísahala Bohu, že rychle uteču. Než jsem se ale nadále, bylo první zvonění před hodinou a do jídelny už přicházela naše třída a za ní další a další třídy. A tak už nebyl krok zpátky.

Nakonec jsem se tam přede všemi nezhroutila, jak jsem měla původně v plánu, ale úžasné to také nebylo. Dejme tomu, že učitelka na hudební výchovu, musí být hluchá, protože naše třída zpívá falešně, a nebo si libovolně mění texty (jako já, když jsem si z Okoře udělala parodii, že jsem bílá paní a dovádím s Harrym Stylesem místo šerifem. A nebo kluci při burácích říkají... to si domyslete sami). A také už zároveň od té doby nezpívám a ani nehodlám po prázdninách chodit na hudební dílnu, i přesto, že to je nejjednodušší volitelný předmět, co je v nabídce.

A takhle bych s těmi typy mohla pokračovat do dalšího roku. No, a jelikož v tom zase nechci být sama, přizvala jsem si do tohoto článku moje dvě kamarádky. A to Nikču (kterou bohužel znám jenom přes internet) a Terku, která chodí se mnou do třídy.

* * *

Terka:
1) Jak často se s nervozitou setkáváš?
Celkem často ve škole, nebo když jdu někam poprvé.

2) Jaké máš při nervozitě příznaky?
Agresivnost. Křičím na ostatní a posledně jsem Honzovi (můj poznatek: spolužák ze třídy) vlepila facku. (můj poznatek: Jóóó... taky bych jim klukům občas lískla Smějící se)

3) Co ti proti nervozitě pomáhá?
Když jsem na aerobicu nebo při písemce ve škole, všechno si dokola opakuju a snažím se o to, abych podala, co nejlepší výkon.

4) Řekni mi nějaký tvůj moment, kdy ses s nervozitou setkala.
Šla jsem na teprve druhou hodinu aerobicu, přišla jsem tam a všechny holky na mě koukaly, když jsem přišla na řadu se sestavou a všechny na mě koukaly, celou minutu kontrolovaly každý můj pohyb... Když jsem skončila, šla jsem na záchod a měla chuť se zabít... V sestavě jsem pokazila vše, co šlo a to kvůli blbé nervozitě.



Niki:
1) Jak často se s nervozitou setkáváš?
S nervozitou se setkávám mimo prázdniny snad každý den ve škole.

2) Jaké máš při nervozitě příznaky?
Většinou moc nenaspím, občas mi je špatně.

3) Co ti proti nervozitě pomáhá?
Vůbec nic, protože už to skoro neřeším a beru to už jako součást mého života (bohužel) a už se toho asi nezbavím.

4) Řekni mi nějaký tvůj moment, kdy ses s nervozitou setkala.
Většina mých příběhů s nervozitou se týká školy a testů nebo zkoušek a přehrávek z klavíru.

* * *

A co vy a nervozita?

Doufám, že se vám článek líbil a
AHOJÍK

Vaše Carol-World

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janet Janet | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 22:01 | Reagovat

Já byla nejvíc nervózní před maturitou, ale musím se přiznat, že bývám mega nervózní před prvním rande. To jsem jak šílená :D Normálně ani nervózní nebývám a mé okolí se mi pak strašně diví, co to se mnou je, že taková nejsem :D

2 Carol-World Carol-World | Web | 8. srpna 2016 v 22:03 | Reagovat

[1]: Tak to je ale dobře... :D Mě znervózní snad cokoliv :-D

3 Kateřina Legerská Kateřina Legerská | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 13:48 | Reagovat

Fakt dobře sepsáno :)
Nervozita hraje v mém životě velkou roli :D (fakt bohužel), ale s tím se nedá moc nic dělat :) Hlavně co se týče školy, při zkouškovém období, opravdu o nervozitě vím ! Minulý rok jsem maturovala, a to jsem byla vyklepaná jak ratlík a den před ústníma mi fakt bylo i špatně.. No ale  také to mám tak podobně s cestováním třeba, jelikož cestuju ráda, tak taky mám vždy strach "mám vše sbaleno?", " a kde mám tamto a to" atp.. Myslím si, že je to součást života, ale nadruhou stranu, třeba se to časem zlepší a uklidňuju se před zkouškama třeba tím,že jsou mnohem horší věci, než kdybych něco ve škole nezvládla třeba.. :)

4 Carol-World Carol-World | Web | 9. srpna 2016 v 15:14 | Reagovat

[3]: Naprosto s tebou souhlasím :)
Děkuju za komentář :-)

5 rachel roo rachel roo | Web | 9. srpna 2016 v 16:53 | Reagovat

zajimavy clanek. ja byvam nervozni dost. vetsinou se hlavne potim a cervenam, dost debilni kombinace :-D potim se hlavne v obliceji, takze mam kolem ksichtu nalepeny vlasy, vsude kapky, no nervozita je proste desna vec!! :)

6 Carol-World Carol-World | Web | 9. srpna 2016 v 18:13 | Reagovat

[5]: Jo, to je :D Já se taky potím jako pra*e :-D

7 mycrazydiary mycrazydiary | Web | 10. srpna 2016 v 22:51 | Reagovat

Nervozita je mocný čaroděj, kecám je úplně na hovno bejt ze všeho nervní, no stress :P Každopádně díky za komentář na blogu, už jsem ti tam napsala odpověď.
Díky moc, hlavně za návštěvu. A hodně štěstí blogerko :P

8 Carol-World Carol-World | Web | 11. srpna 2016 v 12:27 | Reagovat

[7]: Tobě taky hodně štěstí :) :D

9 Markéta Potjahajlová Markéta Potjahajlová | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 17:27 | Reagovat

Škola je vlastně takový start, kde se den co den člověk setkává s nervozitou. Není na tom ale nic zvláštního. Ve škole se totiž s žáky jedná jako k celku. Neexistuje tam zastání, týmová práce a už vůbec se netoleruje vlastní názor! To by si každý žák měl uvědomit nebo by se mu to mělo hned říct, protože pak vznikají zbytečné komplikace, které nejsou nikomu vůbec příjemné. Je to ale proto, že každý učitel má osnovu, podle které se musí řídit. A ne každý má možnost osobních hodin s učitelem, podle možností a dovedností daného žáka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama